Leč staly se věci a to, co bylo zdánlivě nemožné, možné je. Na hranicích nejsou dráty, obchody jsou plné, ba i hajzlpapíru je co hrdlo éééé totiž ten druhý konec ráčí. Do Dalmácie snad už brzo budeme jezdit jako naši pradědové "jako domu". Pokrok nezastavíš. Ovšem na druhé straně některé věci se opakují.

O co třeba jde? No třeba o heslo našich mladých let, kdy jsme povinně (a někdy a někteří s nadšením zpívali):

.. poručíme větru dešti,
kdy má pršet a kdy vát!
Proměníme celou Zemi,
v rudých květů zahradu,
Dokážem to všichni s všemi,
Od Východu k Západu …!

No, našli se už tehdy neuvědomělí uličníci, kteří zpívali konec: "…dokážem to všichni s všemi, od východu k záchodu …!

Ale to se v tom řevu tak nějak ztratilo. A už tehdy se sbíraly žaludy, papír, železo, mandelinka bramborová, pěstoval se ve střední Evropě bourec morušový … Dodneška mi cestou k metru v létě padají na hlavu z moruší přezrálé plody, silně oděv a zem barvící, a připomínají mi, jak jsme je tam povinně za účasti soudruhů z Číny sázeli, …. pionýrské šátky, Internacionála, boj za mír a socialismus…..

Po převratu v roce 1989 jsem se domníval, že když nic jiného, tak tyhle hovadiny my, co jsme žili na Východě, máme už za sebou. A hle. Ono ne. Kolo dějin se točí dál.

Zdaleka jsem netušil, co na mne osud chystá. Heslo "Nesvítí se někde zbytečně" nás, otrlé po komunistickém ideologickém masírování, nechávalo chladnými. Také šílenství, které se na Západě rozmohlo, jako že jestli s tím něco neuděláme, rychle všichni zahynem - viz ono za bolševika rádoby opoziční hnutí Brontosaurus, které mělo jako hlavní heslo "Přežijeme rok 2000?".

Mimo jiné tehdy měla nebohá zvířátka vyhynout a my zmrznout. Dneska se máme upéct. Drobná změna v propagandě. Když jsme včas podle předpovědi nezmrzli.

Dívám-li se na datum, rok 2000 jsme přežili. Dneska frčí oteplování a místo rozoraných celin a otočení toku Amu Darji, či co to bylo za řeku - a to byly, přátelé, mimořádně výstavní budovatelské (dnes by se řeklo ekologické) průsery, po kterých se dones bývalý jih bývalého CCCP včetně Aralského moře nevzpamatoval - máme dnes nové hity. Ze stejné "intelektuální líhně". V Brazílii se pěstuje kukuřice na palivo, na kopcích se točí větrníky, aniž by někdo vymyslel baterie, do kterých by se ta idiotsky a draho vyrobená elektřina dala uskladnit, CO2 prý budeme cpát pod zem a na zadky krav dávat "prdící pytle".

Zpočátku jsem to vše bral trochu s humorem. Ale když už se k této celoplanetární hovadnosti přidali - alespoň slovně - i britští konservativci a americký president, zatrnulo mi.

To už věrozvěstové dalšího fanatismu - a že už v dějinách fanatismů bylo - donutili i největší a podle vlastních slov i nejdemokratičtější moci na světě být na úrovni pražských pionýrů, z nichž většina věděla, že pěstování bource morušového v Praze je hovadina, jen si to netroufla říct? No, asi jo!

Dneska stojí v jedné řadě přestavitelé všech tzv. demokratických států a jako loutky opakují mantru o hynoucí přírodě, o očekávané celoplanetární tragedii a vyhynutí všeho živého. Tvrdí, že člověk, ta nicka z hlediska vesmírných sil, je ten, kdo "poroučí větru dešti". A svými plyny změní zeměkouli.

Ten pán, co říkal že se historie opakuje, zdá se měl pravdu. Jen nevím, kdy to byla tragedie a kdy fraška. Jen vím, že ty samolibé a arogantní "enviromentální" ksichty, ti vyčůraní podvodníci, co vědí, že je to celé podfuk a lumpárna, a dirigují ty davy hlavně mladých nadšenců ječících a demonstrujících za "vysoké ideály", jsou si s ksichty z doby stalinismu strašně podobné! Jen oblečky a "make up" mají jiné.

Je to podobné, jako když jsme jeli jednou před lety malým španělským městečkem v Sierra Guadaramma. Přítel mi ukázal skupinky mužů středního a vyššího věku postávající kolem centrálního stromu, co nemůže chybět na žádné španělské návsi.

"Tady mají schůzi frankisti." pravil. "Nejsou ti něčím nápadní?"

"Mně frankisti? A něčím nápadní? Já je vidím prvně v životě."

Pak jsme se ale zadíval a došlo mi to: "No jo, oni vypadají, jako kdyby tady byla schůze Lidových milicí!"

"No, to je přesně ono. V těchhle organizacích jsou vždycky stejný typy lidí. Ve všech zemích a ve všech dobách," pravil kamarád. A měl pravdu.

Na straně těch "pravých strážců Víry" jsou nakonec vždy ty typy chlapů, co mají problémy se zvládnutím pravopisu, na nohou silné, okované boty (dnes "sportovní"), tupé výrazy a malá očka podezíravě si měřící svět. Už jste potkali některé strážce "naší" či rakouské přírody? Jak kolem vás projedou v dvoulitrovém teréňáku, pupky vyvalené, na cestě, kam nesmí podle ekologických předpisů ani cyklista? Podívali jste se jim do obličeje?

A na straně druhé? Na demonstrující davy aktivistů? V sobotu byli v TV zprávách dokonce demonstranti včetně dětiček s mávátky vedeni placenými funkcionáři tzv. ochrany přírody, jásající, jak již úspěšně deset let blokují výstavbu silnice někde kolem Trosek.

Zkuste se někdy podívat na obrázky a průvody rozjásaných svazaček a svazáků (také je dobré porovnat je s obrázky nadšené nacistické mládeže – opět, mínus dobové oblečení) a pusťte si sobotní večerní reportáž. A odmyslete si jejich oblečení. Jde o výraz v očích a na tvářích, vyjadřující naprosté a odhodlané přesvědčení, že právě oni změní svět i kdyby ti, co jsou proti, měli třeba vychcípat. Jako nešťastní lidé kolem té staré silnice. Protože my máme pravdu!

Nejdřív nadšenci, potom - až se vyhraje - tupé ksichty. Tak to bylo a tak to je.

No, podle bývalých i dnešních zkušeností vím, že převážná většina těchto nadšených aktivistů a potom "vykonavatelů dobra", o které se opírá skupina vedoucích šíbrů, má jednu společnou vlastnost. Jejich schopnosti analytického a konstruktivního myšlení většinou končí na úrovni trojčlenky - a kdoví jestli. Takže matematiky, fyziky, chemiky, stavaře a podobně mezi nimi skoro nenajdete. Jsou to prostě lidé zvláštního ražení. A abychom se trochu zasmáli, protože stále nevíme, zda to celé environmentální hnutí bude z hlediska historie nakonec tragedie a nebo sranda, jeden starý vtip.

To přišel k prověrkám starý Pišta. Dříve Cikán, dnes Rom.
Předseda prověrkovém komise povídá:
"Tak, soudruhu Pišto, pověz nám, kdo to byli zakladatelé vědeckého komunismu?"
"Hej, súdruh predseda " zaradoval se Pišta: "To ja dobre viem. Boli to súdruhovia doktor Marx, doktor Engels, doktor Lenin."
"No dobře, Pišto," pochválil jej soudruh předseda, "velice dobře! Jen jsi to s těma doktorama trochu přehnal. Oni všichni nebyli doktoři…"
"Aj som si to ihneď myslel," zajásal Pišta: "Keby to byli naozaistný doktori, tak to najprv vyzkúšajú na zvieratách!"

Což mimo jiné vysvětluje otázku, proč Al Gore není doktor.

Takže, milý Pišto, oni to tihle lidi, co většinou neumí vyřešit v matematice ani trojčlenku, ani sečíst sloupec čísel a pochopit význam slov „Má dáti " a "Dal", která zavedli už staří Chetité a Sumerové, nikdy nic nejdřív nezkouší na zvířatech. Vždycky a fest rovnou na lidech.

Pročež si nakonec zanotujme:

"… Poručíme větru dešti,
kdy má pršet a kdy vát,
vytěsníme uhlík všude,
narveme ho zas pod zem,
dokážem to všichni všude,
zeleně se dohodnem … "

P. S. Mohl by to nově hudebně zpracovat Michael Kocáb, kandidát na zeleného senátora. Já bych si to přidal k CD starého Pražského výběru. To abych věděl, co bych mohl, nedej bože, na starý kolena vyvádět, kdybych se nehlídal.